Vidov dan- 28.června

pátek 27. červen 2008 21:30

mjr.Cerensky na Staromestskem namesti.

  Vidov dan
Den sv. Víta – 28. červen (podle juliánského kalendáře 15. červen) – výroční den porážky Srbů v bitvě na Kosově poli roku 1389, připomínaný v následujících staletích jako den srbského národního smutku. Dne 28.6.1914 byl spáchán atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda ďEste v Sarajevu. Dne 28.6.1921 přijata ústava Království SHS, vidovdanská ústava.

Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi …. „ Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“, otázal se Švejk……
Kdo by neznal klasický začátek Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Dne 28.6.2004 uplynulo přesně 94. let od události, kdy byl v Sarajevu zastřelen následník trůnu, arcivévoda Ferdinand d'Este se svou manželkou, hraběnkou Chotkovou.
Historie sarajevského atentátu je natolik známá, že není třeba se o ní dále rozepisovat. Gavrilo Princip dvěma vystřely zabil arcivévodu a hraběnku, později zemřel v Terezíně na TBC. Daleko méně se ví, že tento den byl výročím kosovské porážky Srbska r. 1389 (619. výročí) a začátkem osmanské nadvlády. Toto smutné výročí “Vidov Dan“český, Vít měl hlubokou symboliku a návštěva následníka trůnu v Sarajevu byla brána jako provokace.Po událostech v Sarajevu šlo všechno ráz naráz. Rakušané vyhlásili Srbsku válku, která měla okamžitou reakci v ruské mobilizaci, a byla následována mobilizací Německa a Francie. Nic už nemohlo konflikt odvrátit. Německo vyhlásilo 3. 8. 1914 válku Francii a Rusku, napadlo Belgii a zároveň tak zapojilo do války Velkou Británii. V tomto prvním masakru dvacátého století, první světové válce zahynulo 10 milionů lidí. Válka trvala 4 roky a skončila 11.11.1918. V pracovně mám nůž na otvírání konzerv vyrobený ze dělostřeleckého šrapnelu – památku na dědečka, který bojoval na Piavě. Dále mám bronzovou plaketu s nápisem “Na památku přísahy 1. České družiny v Kyjevě – 1914“ památka na praprastrýce Václava Čeřenského, který byl legionářem v Rusku. Marně jsem po něm v historii pátral; jeho jméno z dokumentů o 1.světové válce i z historie legií zmizelo. Jen v dopisech Karla Čapka a T.G. Masarykovi jsem si přečetl pasáž, v níž T. G. Masaryk použil výraz :“ten lump Čeřenský“. Teprve pan Pavel J. Kuthan, který v Neviditelném psovi psal historii České družiny, mi upřesnil, že se jednalo o poměrně významnou osobnost 1. světové války. Byl jedním z 11 vybraných dobrovolníků, vyslaných na speciální misi skrz nepřátelskou frontu, jíž měli proniknout, se vzkazem do Čech a kontaktovat vedoucí činitele tehdejšího domácí protirakouského odboje. Většinou do akce vyrazil každý osamoceně, jelikož tak měl větší šanci projít. Čeřenský úspěšně prošel, dostal se až do Čech, kde kontaktoval Dr. Scheinera, starostu Sokola. Předal mu informace o existenci České družiny a instrukce o snaze koordinace akce domácího a zahraničního odboje. Přes Švýcarsko se mu podařilo vrátit opět úspěšně do Ruska, a 3. 12. 1915 byl opět v řadách České družiny. Obdržel za to tehdy Kříž sv. Jiří 4.st. a byl povýšen k 8. 6. 1916 na praporčíka,dále byl v roce 1917 členem delegace která se účastnila diskusí při jednáních v Jasech (Rumunsko). V. Čeřenský názorově s postupem T. G. Masaryka nesouhlasil, chtěl aby české legie bojovaly proti bolševikům,ale nemohly, protože jejich“diktátor a vůdce“ TGM jim přísně zakázal vměšovat se do vnitřních záležitostí-napsal Čeřenský, při jednáních však přesně dodržel Masarykovou direktivu. Jeho jméno bylo zapomenuto a vymazáno z historie legií.
Jak pravil rabín ze známé Werichovy anekdoty: „Všechno je jinak "

P.S.Příběh měl zajímavou dohru.Napsal mi synovec mjr.Čeřenského,který poslal několik zajímavých fotografii svého strýce.Synovci bylo 92 let-v korespondenci jsem si vlastně ujasnil příbuzenské vztahy,po tolika letech marného pátrání.Synovec píše" Strýc mjr Čeřenský měl soudní spor s min.zahraničí Dr.Eduardem Benešem ve věci financí-prokazatelně peněz zahraničního odboje.Je logické,že tento spor nemohl vyhrát a proto byl osočován a označen jako černá ovce těmi všemi urážkami a byl následně degradován.V době jeho úmrtí ho sám TGM omilostnil -sám od sebe,bez žádosti mu vrátil hodnost.
Jiří Bakala

Jiří Bakala

Jiří Bakala

Zdravotnictví a jeho historie,úvahy,vzpomínky,polemika etc.

jsem zdravotnik-chtěl bych psát o historii a současnosti zdravotnictví.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora